Celé hřiště pohromadě – všech devět jamek v leteckém snímku parku. Chcete vidět, kde stojí sochy, kolik kolem nich zůstává místa nebo kudy vede hranice parku? Stačí si příslušnou vrstvu zapnout. Mapa se dá posouvat a přibližovat.
Ortofoto © ČÚZK · sochy: OpenStreetMap · parcely: katastr nemovitostí (k.ú. Hořice v Podkrkonoší).
Pozice jamek nejsou finální. Rozmístění odpališť a košů na mapě je návrh. Konkrétní polohy budou konzultovány s městem Hořice a se zkušenou realizační firmou, aby výsledek byl bezpečný, hratelný a ohleduplný k parku i jeho dílům.
Okruhy o poloměru 15 m jsou jen orientační – ukazují, kde dráha drží od soch velký odstup a kde míří těsněji (vždy ale směrem pryč od sochy, často s ochranou stromů).
U každé jamky najdete výřez mapy a příběh sochy, která se nachází poblíž.
Pár věcí, které vás možná napadnou. Rozklikněte si, co vás zajímá.
Ano, počítám s tím. Každý koš drží v malém zemním pouzdře zarovnaném s trávníkem – velikostí zhruba jako patka jednoho plotového sloupku. Samotný koš se z pouzdra vyjme a dá kdykoli přemístit nebo úplně sundat. Rozmístění na webu je návrh; konkrétní polohy i způsob ukotvení doladíme s městem a se zkušenou realizační.
Koše jsou certifikované, bezúdržbové a vydrží roky za každého počasí. Jediné, co hřiště pravidelně potřebuje, je občasné posekání trávy v koridorech drah a kolem odpališť a košů – ne celý park, takže zbytek může zůstat přírodní loukou. Je to malá údržba, která navíc udělá tyhle méně využívané části parku příjemnější i pro ostatní.
Jde o jednorázovou investici (předpokládám 350–450 000 Kč, přičemž vyšší částku dávám jako rezervu, která se nemusí využít – více o ceně), bez velkých provozních nákladů. Využijí ji přitom úplně všechny generace, zdarma a na mnoho let.
Hřiště je navržené tak, aby se házelo směrem od soch, ne k nim – socha zůstává hráči za zády, mimo dráhu hodu, a kde dráha vede blíž, kryjí ji často vzrostlé stromy. Disk je navíc lehký plast. A kdyby se u některé jamky ukázalo riziko, koš se z ukotvení vyjme a bez problémů přesune.
Snahou je, aby hřiště spíše splynulo s parkem a nerušilo estetický dojem. Odpaliště jsou jen nízké plochy na zemi – většinou se využívají přírodní materiály. Jediný vyšší prvek je koš: štíhlý celokovový stojan s řetězy zhruba po prsa. U většiny jamek je v dostatečné vzdálenosti od soch, často u stromů a mimo centrální oblast s větším počtem soch. Při finálním zaměření bude i tento aspekt brán v potaz.
Hra vede klidnějšími částmi parku a platí jednoduchá zásada – nehází se, když je někdo v dráze. Discgolf je klidný a tichý sport a má velmi dobrou bezpečnostní historii.
Hřiště bude městské, veřejné, zdarma a přístupné každý den – žádný klub, žádné vstupné, žádná rezervace. Zahraje si kdokoli, od dětí po seniory, i úplný začátečník s jediným diskem.
Protože je levný, pro všechny věkové kategorie, trvalý a zadarmo – a nevyžaduje velkou stavbu, jen koše a odpaliště. Navíc nejbližší devítijamkové hřiště je odsud zhruba 40 km, takže by Hořice měly něco, co široké okolí nemá.
Do parku se chodí – třeba si lehnout s dekou – ale spíš do těch centrálnějších míst s větším počtem soch. Hra je naopak vedená klidnějšími a méně využívanými kouty parku, takže se s odpočívajícími potká minimálně. Spíš přivede život i tam, kam dnes tolik lidí nechodí.